Nejvyšší soud rozhodoval o otázce, kterou dosud neřešil: zda nemocnice odpovídá pozůstalému za smrt pacienta, kterého během hospitalizace zastřelil jiný pacient. Žalobu zamítl, ale ne proto, že by nemocnice nic neporušila. Věc padla na příčinné souvislosti.
Poškozený ležel na hematologickém oddělení na pokoji se dvěma dalšími pacienty. Spory mezi nimi se točily kolem otevírání oken a přepínání televize. V březnu 2019 jeden z nich vytáhl vlastní zbraň a zasáhl poškozeného do hlavy; ten následující den zemřel. Střelec sám o měsíc a půl později podlehl akutní leukémii, takže trestní stíhání skončilo. Že má zbraň, nikdo z personálu netušil. Psychiatrické konzilium u něj lékaři zvažovali na začátku hospitalizace, kdy se vyrovnával s diagnózou, později je vzhledem ke stabilizaci stavu neindikovali a od konce února se o něm dokumentace už nezmiňovala.
Syn zemřelého žádal 861.500 Kč. Nemocnici vytýkal, že nevymáhala vlastní zákaz vnášení zbraní, nenařídila u střelce psychiatrické vyšetření a porušila lékařské tajemství; odpovědnost dovozoval i z provozní činnosti podle § 2924 občanského zákoníku.
Hranice odpovědnosti
Přísná odpovědnost provozovatele závodu dopadá na újmu, která má původ v povaze provozu nebo ve věci při něm použité. Tady byla příčinou vůle třetí osoby, a to i když se všechno odehrálo v nemocnici a při hospitalizaci. Povinnost zakročit na ochranu jiného podle § 2901 pak podle ustálené judikatury samostatnou skutkovou podstatu nezakládá, jen upřesňuje, kdy jde o porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 2910.
Rozhodující ale bylo něco jiného. Úvaha, že po psychiatrickém vyšetření by ke střelbě nedošlo, stojí na řetězci nejistot: že by pacient vyšetření podstoupil, že by se něco zjistilo, že by léčbu dodržoval a že by to útoku zabránilo. Nejvyšší soud ji označil za spekulativní. Adekvátnost příčinné souvislosti se posuzuje ex ante, očima optimálního pozorovatele v postavení nemocnice, a ozbrojený útok pacienta na spolupacienta se takové představě vymyká. Existence příčinné souvislosti je navíc otázkou skutkovou, takže jakmile ji nižší soudy vyloučily, dovolací přezkum už na tom nemohl nic změnit.
Odmítnuto bylo i obrácení důkazního břemene. To je krajní řešení pro případy chybějící nebo neúplné dokumentace, kterou zde nemocnice vedla a předložila. Nešlo ostatně o medicínský spor v pravém slova smyslu: pacient nezemřel na vadný léčebný postup, ale na trestný čin. A i kdyby nemocnice vůči střelci postupovala non lege artis, nároky z toho by patřily jemu, ne synovi poškozeného.
Nad rámec nosných důvodů soud dodal, že poskytovatel nemá povinnost prohlížet pacienta ani jeho věci, pokud pacient nejeví známky agresivity, z nichž by šlo usuzovat na hrozbu pro okolí nebo pro sebe.
Co z toho plyne
Postup zdravotnického zařízení se neposuzuje podle následku, ale podle toho, co bylo v danou chvíli rozpoznatelné. Prokazuje se to zdravotnickou dokumentací, a právě záznamy o zvažovaném a posléze neindikovaném konziliu spolu s výpovědí ošetřující lékařky v tomto sporu rozhodly. Pokud personál zaznamená konkrétní výhrůžky nebo agresivní chování, musí na ně reagovat a reakci zapsat.
Žaloby pozůstalých tím vyloučené nejsou. Musí ale stát na doložitelných poznatcích nemocnice o hrozícím nebezpečí a na její reálné možnosti zasáhnout, tedy na dřívějších incidentech nebo nahlášených výhrůžkách, jinak zůstane tvrzená kauzalita hypotetická.